„Abys viděl svět v zrnku písku a Nebe v divoké květině, drž Nekonečnost na dlani své ruky a Věčnost ve vteřině.“

17.8.
Co vidím?
Malé sametově hebké zázraky.
Včelky a mravenečky
v rauši ze sladkých šťáv ožívající.
Pod větvemi zrzavý pomocník,
co spadne pojídající.
Z vděčnosti úsměv na svém líci.
Broskvoň,
mladou maminku,
překrásnou,
rodící.

Stojím,
obdivuji,
děkuji.

18.8.
Babi, a možu si vzít aj tuto?
Toš ba! Jen ber. Mě to tu stejně akorát zavazá.

A tak …
babičku o rostlinky obrala,
do své láskyplné péče je adoptovala,
potom doma vší silou je bránila,
před kočkou, co by všechny nejradši povraždila.

19.8.

Kde je dobrota a láska, tam je Bůh.

#respetkvsemnabozenstvimdobra

20.8.

21.8.
Nádech.

#sebelaska

22.8.
V mládí s kamarády
pogy měníš,
v dospělosti se sousedy
ringle za rajčata,
broskve za kopr,
ostružiny za radost
směníš.

#sousedskalaska

23.8.

Marie Gardavská

Narodila se v Kojetíně dne 14. března 1871 jako jediná dcera kojetínského sedláka.
Neobyčejné malířské nadání prokazovala již ve škole.
Veliká touha stát se malířkou však nebyla rodiči chápána.
A jak by také ne! Jediná dcera váženého občana a „kumštýřka“! To bylo neslýchané přání.
Konzervativní názory rodičů svazovaly rozlet mladého děvčete,
chtěli ji připoutat k „rodné hroudě“ tak, jak tomu bylo u předků.
Její touha a pevné odhodlání jí však přenesly přes všechny nemalé překážky a útrapy ducha.
Ve svém ateliéru umístěném v malé zahrádce, pečlivě udržované a plné květin,
v domku č. 805 v Olomoucké ulici, zasvětila život umění, rodné Hané a jejímu lidu.
Velikou lásku k rodnému kraji vyzpívala v přečetných dílech ze života lidu.
Zachránila tak ve svých dílech – povětšině akvarelech – mnoho dokladů staré lidové kultury před zapomenutím.

#nedelnichvilkavlastenectvi

komentáře 2

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *